Buldoček František


Dne 29.7.2010 jsme si přivezli z olomouckého útulku buldočka Františka (pracovním jménem v útulku Mab). Ten byl nalezen na ulici a následně převezen do útulku, nic dalšího o jeho původu a historii se nezjistilo. Byl třetím přírůstkem do naší buldočí smečky. Cesta k jeho osvojení byla poměrně dlouhá,
neboť již počátkem července, kdy se v útulku objevil poprvé jsem při pohledu na fotku na frbulu se smutným, drobounkým buldíkem úplně propadla, ale po kontaktu do útulku jsme byli až druzí v pořadí a buldoček za dva dny putoval do nové rodiny. Chvilku mi to bylo líto, ale pak jsem si řekla, že jde o
pejska v první řadě a je dobře, že ihned po karanténě byl z útulku pryč a nemusel tam dál trpět.

V následujících pár týdnech jsme na Frbulu klevetili o všem možném, dokonce jsem uvažovala o adopci dvou buldočků z jiných útulků, ale vždy našli rychle jiné majitele, pak však přišlo echo od Radky, že Mabík je zpět v olomouckém útulku, nechápala jsem to a volala tam, protože jsem měla obavu, zda se např. nesnese s jinými pejsky apod. Důvod jeho vrácení byl však mnohem smutnější, oficiální argument: noví majitelé špatně zhodnotili možnost mít psa. Myslela jsem si, že si musejí dělat špatnou legraci, avšak to, co jsem slyšela, mi vyrazilo dech. Nejprve prý hystericky volala do útulku nová majitelka a zdálo se, že Mabík napadl a pokousal jejich malé mimino, když však pejska do útulku vrátili, vyplynulo z toho, že Mabík prostě jen skočil a lehl si k dítěti do postýlky. Chtěla bych vidět buldočka, který tohle nejenže neudělal, ale též běžně nedělá. Opět tedy majitelé, kteří absolutně netuší nic o chování psů a do útulku jdou tzv. pro psa zdarma, aniž by uvažovali, že pes z útulku je vystresovaný, zničený, s tajemnou snad i temnou minulostí, plnou týrání a zlého přístupu, takže jistě
musí být jasné, že jeho klidné soužití s novou rodinou chvíli potrvá a zabere hodně práce.

V tu chvíli jsem měla jasno, přemlouvání doma nezabralo tolik času, hlavní argument byl, že kdykoli může jít k prarodičům, kteří o pejska nedávno přišli. V
kanceláři jsem to zabalila trochu dřív a pádili jsme do Olomouce, útulek je soukromý, umístěný v prostorách bývalého letiště, venkovní kotce, ten den déšť, všude bláto, dovedete si asi představit. Psíčka přivedli a chtělo se mi plakat, na stránkách měl fotku a popisek, že má 9 kilo (ve zhruba dvou letech, zatímco můj Čenda má rok a 14 kilo!, Ríša asi rok – nevíme přesně, byl zachráněn z množírny - a 12 kilo), jenže z toho bobíska Mabíka trčela páteř, žebra, pánevní kosti, strašný pohled, byl natěšený na každé pohlazení, ale reakce byla taková, že začal „píglovat“ jak splašený, strašně chroptěl, byl zahleněný. Prostě jsme ho popadli, nechali v útulku několik kilo granulí, piškoty, 20 konzerv a jiné dobroty a vyjeli zpět, ještě v Olomouci jsme zastavili u veterináře, protože mi bylo jasné, že František – Mab potřebuje antibiotika jakkoli jich nejsem příznivcem, ale tady to bylo evidentní. Samozřejmě měl teplotu, byl extrémně nachlazený atd. a měl 7!! kilo. Jak po cestě tak první dny se pejsci navzájem nesnesli, rvačky na krev byly samozřejmostí. Hygienické návyky měl František též rozhozené, což u dospělého psa je problematické dvojnásob a chvílemi jsem byla na dně sil, ale i to jsme zvládli a dnes není problém.

K veterináři jsme chodili celý měsíc, soukali do Fandy antibiotika horem spodem, nic však nezabíralo, pravidelně zvracel a především začal zvracet i krev. Nakonec jsme se objednali u specialisty internisty, sice za 5.000 Kč jednorázová návštěva, ale konečně jsme došli k výsledku, František má vadu jícnu,
laicky řečeno, nefunguje a nestahuje se jako sval, je prověšený, proto mu tam zůstávají hleny a potrava a pak tyto zvrací. Také je zde nebezpečí vdechnutí hlenů a následné s tím spojené problémy. Vada je to neodstranitelná, může být spojena či vznikat i v důsledku dalších problémů žaludku, průchodu do tenkého střeva či cizím tělesem, ale to se nepotvrdilo, je tedy u něj zřejmě vrozená. Vedle těchto vyšetření se rozsah a dopad zjišťoval pomocí endoskopie (12.000  Kč). Takže jen dobrat se příčiny je poměrně drahá záležitost, odsud zřejmě důvod proč se objevil na ulici, majitelé buď nezvládli věčné zvracení a návštěvy veterináře, nebo jim veterinář předestřel, co je finančně a fakticky čeká. Vedle toho měl jeden nevysvětlený epileptický záchvat. Z rentgenu se též potvrdil  v minulosti prodělaný, možná i opakovaně, zápal plic. Také má extrémně dlouhé měkké patro, čímž se mu hůř dýchá, byl nám doporučen chirurgický zákrok, který mu asi nechám udělat, ale chci to spojit s dalšími věcmi, když už bude v narkóze, plus chci, aby trochu před tím zesílil, což tedy kdo ví, zda se podaří.
Snad ano, když mi veterinář vnucoval další antibiotika, odmítla jsem a jeli jsme do Jižních Čech, kde se po týdnu běhání po šumavských lesích Františkoa konstituce hodně zlepšila, stejně jako další jeho problémy, ale ta váha stále je na minimu.

Nemoc však není v případě Františka řešitelná, lze ji jen tlumit podáváním kašovité stravy a po každém příjmu potravy jej držet asi čtvrt hodiny ve svislé poloze, aby se pomocí gravitace sesunula z jícnu dolů. Je třeba pamatovat, že není schopen přijímat živiny ze všeho, co zkonzumuje, proto teď s nadcházející zimou jsem opatrná, neboť výrazně nepřibere a neobalí se potřebným tukem (nyní má jen 8,5 kg), proto ho balím do svetříků a dbám na teplo v místnostech. Zkrátka má lepší a horší dny. Nicméně je tím největším mazlem v rodině, s brášky si už hraje a je vděčný za každé pohlazení. Dokonce jsme zaznamenali i změnu v jeho výrazu, z utrápeného a skleslého psa je najednou zvědavý a veselý psík, říkali jsme si, že by na něj ve finále nejlépe pasovalo jméno Bertík, protože je to takový malý tmavý čertík, co brášky hrozně rád provokuje (samozřejmě mu ho už měnit nebudeme, ale někdy na něj z legrace volám Franzi-Alberte). Nejraději žvýká vanilkové plastikové kostičky a pet lahve, při vyslovení „jdeme ven“ takřka doskočí na kliku dveří a vítá vždy výskokem do náruče, nevím, jak to dokáže při tom jak je „mrňavý“.

Asi se nikdy nedozvíme, co se mu vlastně v minulosti stalo a proč ho někdo odložil jen tak na kraji města, je to ten nejmilejší a roztomilý mazlík a pokaždé, když se na něj podívám, nerozumím, proč tohle někdo udělá, kdyby ho alespoň odvezli do útulku, ale vyhodit ho z auta uprostřed ničeho, to mi hlava nebere.
Takže tento příběh doufám není smutně dojemný, ale zatraceně veselý, protože Františkovi je lépe,

Zdravotně a finančně má zajištěnou tu nejlepší péči a má dva skvělé buldočí brášky a oddané majitele (a když to přeženu, tak i vzdělání, protože se mnou chodí všichni denně do kanceláře, tak se třeba i něco přiučí z oboru, i když zatím to vypadá, že dokážou plnit funkci maximálně skartovačky, to jim ovšem jde na výbornou, musím dávat obálky a dokumenty ve skříni o patro výš).

Gábina






















































Občianske združenie FRBUL * Powered by Panavis & QC | ©2018
FRBUL - francúzsky buldoček - francouzský buldoček - french bulldog