Amálka - moje malá víla


Amálka je druhý pes, kterého jsme si pořídily společně s dcerou. Prvním byl hrubosrstý jezevčík Max, který neměl papíry a pocházel z hájovnyza Plzní. Byla to doba, kdy nebyl internet, žádná Evropská unie a... asi ani žádní množitelé.Max nikdy nezastonal a ve dvanácti letech nečekané umřel na selhání srdíčka v mém náručí.

Nechceme psa na výstavy, pes bez PP stačí
Po dvou letech truchlení jsme se rozhodly, že je čas pořídit si dalšího pejska. Vyhrál to u nás francouzský buldoček a tak jsem začala studovat inzeráty a hledat naše nové miminko. Rozhodly jsme se opět pro pejska bez papírů. Ne že bysme si fi nančně nemohli dovolit papíráka, ale věděla jsem, že obíhat výstavy by nebylo nic pro mne a tak jsem měla pocit, že by byla škoda, kdybych nějakému šampionovi vzala šanci na úspěchy a medaile. Vždyť my jsme chtěly pejska jenom pro radost. Na internetu jsem objevila inzerát, kde paní inzerovala dvě malé buldočky. Bílou a černou. Ochotně se nabízela, že mi pejska doveze do Brna, abychom nemusely jezdit až k Blansku. Já jsem ale trvala na tom, že chci vidět rodiče od štěňátka, vzala jsem si na to den dovolené a vyrazily jsme
na výlet.

Hubeňoučká Amálka
Po ujetí 250 kilometrů nám otevřela mladá paní a první, co mi oznámila, bylo že, rodiče štěňátka mi neukáže, protože v místnosti, kde mají pelíšek, neuklidila. Po dvou štěňátkách... Dnes si myslím, že štěňátka nemuseli být od její fenky a že dělala jenom překupnici. Amálka se mi zdála hubená, ale moc dojemná. Věděla jsem, že ji tam nenechám. Dala jsem paní dva tisíce a odnesla si ji. Bez smlouvy, bez toho abych viděla rodiče a věděla, co můžu čekat.Teprve později jsem měla možnost na Frbulu zjistit, jak Amálka vypadala proti pořádnému buldočkovi uboze. A chápu, proč na Bazoši nebyly fotky. Kdyby je tam dala, tak by paní lidi ukamenovali.

První tři měsíce byly nádherné
Amálku jsme vykrmovali, rozmazlovali, ona hezky rostla a byla úžasná, jak už buldočci bývají. Pak se najednou začala škrábat. Pořád víc a víc, kůže začínala být zarudlá a krvácela. Začaly návštěvy veterináře, zkoušení léků, podpůrných preparátů, antibiotik, mastiček. A Amálka vypadala pořád hůř a hůř. Přidala
jsem léčbu u známé homeopatky. Nemohla jsem spát, pořád jsem slyšela, jak se drbe – celé dny a celé noci. Vypadala úděsně, podpaždí, krk i bříško měla samý bolák. Nakoupila jsem hromadu triček, šátků a začala ji oblékat, aby si tolik nerozdrbala kůži, ale nic nepomáhalo. Celková bilance za veterinární ošetření, léky, krémy, homeopatika a další preparáty nás za čtyři měsíce vyšla na 15 000 korun. Nic ale nepomáhalo.

Na Frbulu mi poradily navštívit specialitu MVDr. Rybníčka. Po třech měsících na eliminační dietě, jsem věděla, že Amálka má potravinovou alergii na obiloviny, kuřecí maso a vajíčka. Začala jsem krmit syrovým hovězím a krůtím masem s rýží a zeleninou a Amálka se jako zázrakem zlepšila. Nebylo to stoprocentní zlepšení, protože se občas dostala k něčemu, co způsobilo alergickou reakci, ale už nikdy se nedostala na stav jako předtím. Léčba na klinice nás vyšla na cca 6000 korun , měla jsem práci se sháněním masa, ale taky relativně zdravého psa.



Konec štěstí
Těšily jsme se z obyčejného psího života, Amálka byla miláček celého sídliště a v Prokopském údolí ji zdravili lidi, které jsem ani já neznala. Nevyrostla typově do „pravého buldočka“, má delší čumáček i tělíčko, menší hlavu. O to více jsme ji milovali. Jako bychom jí chtěly vynahradit vše, o co jí osud okradl.Když bylo Amálce čtyři a půl roku, všimla jsem si, že začíná mít problémy s koordinací pohybů. Postupně se přidaly potíže s polykáním, začala hodně slinit, měla jedno očko pořád přivřené. I chování se změnilo. Přestala si hrát, přestala se mazlit, jenom upřeně zírala na jedno místo, nebo na mne, ale nereagoval na nic. Připadala mi jako duševně postižená.

Bojujeme, ale...
Návštěva na klinice u specialisty na neurologická onemocnění pana doktora Duchka, potvrdila moje obavy. Odběrem mozkomíšního moku a dalšími vyšetřeními byla diagnostikována autoimunitní meningitida. Geneticky podmíněná nemoc, která má za následek postupné degenerativní změny na mozku, částečné ochrnutí hlavy a těla. Léčba prednisonem a cyklosporinem zabrala pouze na chvíli. Momentálně začínáme zkoušet léčbu čínskými bylinkami, protože už nic jiného nezbývá. Náklady
na poslední léčbu jsou na cca 7000 korunách. Léčba je náročná záležitost, ale pokud by se našel způsob, jak Amálce pomoci,tak nebudu litovat výdaje. Kdo
ale zhodnotí, kolik strachu a bolesti mne stál a stojí každodenní pohled na beznadějně nemocného pejska? Paní, od které jsem Amálku koupila, půl roku poté inzerovala prodej dvou dospělých buldočků z důvodu časové zaneprázdněnosti. Později je už nabízela zdarma. Ještě o půl roku později,prodávala na internetu štěňátka anglického buldoka.

Koupí štěňátka nejasného a neověřeného původu si může každý přivodit spoustu nepříjemností, jako se to stalo mne.

Co je podstatné?
Etika našeho chování. Pokud si koupím pejska z množírny, stávám se spolupachatelem trestního činu týrání zvířat nevhodným, brutálním chovem. Stávám se spoluodpovědnou za utrpení psů, chovaných v hrozných podmínkách. Protože kde není poptávka, nebude nabídka. Tady žádný alibizmus neplatí. Jsme lidi, a pokud chceme my žít jako lidi, musíme se začít taky tak chovat.

Kdo moc chce pejska, ale nechce platit vysoké sumy za zvíře s průkazem původu, ať si vezme pejska v útulku.

Olga Bruncková

Pozn.: Amálky příběh jste si mohli přečíst v časopise Pes přítel člověka číslo 06/2013






















































Občianske združenie FRBUL * Powered by Panavis & QC | ©2018
FRBUL - francúzsky buldoček - francouzský buldoček - french bulldog