Příběh o Jackovi


Nikdy by mě nenapadlo, že Vás budu muset žádat o pomoc. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít třetího pejska a už vůbec jsem nečekala, že díky buldočkům poznám neskutečně úžasný lidi…

Jackův příběh, budu se snažit býti stručná.

Doma mám už 6 let zachráněnou fenečku staforda, tou to všechno začalo. Pak, místo miminka, mám to trochu komplikovaný, přišel vysněný buldoček a díky němu jsem se dostala na Frbul a začala se více zajímat o všechno, co se buldočků týká… Je to už více jak dva roky. Obdivovala jsem všechny, co zachraňují zbídačené pejsky a fenečky, které jsou někdy doslova vytržené z drápů smrti… Vždycky jsem snila o tom, že jednou budu mít ještě anglického buldoka, miluju ty jejich nádherný drštičky, ale nikdy bych nevěřila, že to bude takhle brzo, a že to bude můj třetí pejsek

Sleduji na FB i francouzské a anglické buldoky v nouzi… Jednoho dne se tam objevilo album s neskutečně nádherným buldokem. Byl v karanténní stanici Trebišov. Řekla jsem si, proboha, na tom nejhorším místě na Slovensku!! Každý den jsem sledovala, jestli jsou nějaké novinky, každý den jsem si prohlížela ty tři fotky a zjistila jsem, že jsem se zamilovala. V hlavě se mi honily všemožné myšlenky, jak to udělat, abych ho mohla zachránit, jak to vymyslet doma… Vůbec jsem nespala, dny a noci jsem na něj myslela. Pak jsem to nevydržela a začala jsem to konzultovat s lidmi, kteří už o zachraňování něco věděli. Jejich názor byl jasný: jdi do něj!!  Doma jsem to pomalu naznačovala manželovi, který byl striktně proti, strašně jsme se hádali, ale ani tohle mě neodradilo. Už ani nevím, ale najednou byl v dočasce na Slovensku, pak v Opavě u Kačenky, už se ke mně blížil. Pomalu ze dne na den jsem se rozhodla, musím mu pomoct! Začal se shánět někdo, kdo by mi ho ještě malinko přiblížil, do Opavy to bylo pořád moc daleko, ještě jsem měla před zkouškami, takže strašné období. Ale když už jsem byla rozhodnutá, že teda pojedu až do Opavy, ozvala se Martinka, že mi ho přivezou do Pardubic. Vůbec jsme se neznaly a ona mi prostě nabídla takovou pomoc. 1.6. jsem se s Jackem poprvé viděla.

Byla to láska na první olíznutí. Byla jsem dojatá, Martinka říkala, že takhle se k nikomu nechoval, jenom ke mně Všichni říkali, že jsme si souzení. Seznámila jsem ho se svojí smečkou a s krásným pocitem na srdíčku jsem si ho vezla domu.



Manžel se se mnou nebavil, rodina měla atomovej záchvat, prý jsem blázen, mám se ho zbavit a podobně, ale já byla šťastná, že ho mám. Sice moc zlobil, do dneška neumí nic, jen začal poslouchat na jméno, dá se taknějak přivolat a občas, když chce, tak si i na povel sedne. Znáte buldoky. Párkrát, když jsem ho chtěla usměrnit, tak po mě vyjel, ale to mě neodradilo a ani jednou mě nenapadlo, že bych ho měla dát pryč. Doma se mi do dneška občas počůrá a pokaká, ale to je maličkost. Začali jsme Jacka léčit ze značné podvýživy, měl zažívací potíže, kakal jen sliz a krev, skoro každý den jsme byli na veterině, naštěstí tam chodí rád, dávají mu tam mraky piškotů. Měl špatnou srst, na několika místech vypadanou, matnou, hrubou, ouška na tom nebyly dobře atd… Skoro měsíc trvalo, než začal normálně kakat a nabírat ty ztracená kila. Dnes má 21 kg, když jsem si ho brala, vážil pouhých 16 kg!! Když jsme se dostaly z problémů se zažíváním, začali jsme řešit jeho kůži plnou boláčků a ouška. I to se zlepšilo a já se těšila, že konečně bude všechno fajn. Radovala jsem se z každého kila navíc, z každého úspěchu ve výchově… Dokonce jsme byli na našem prvním srazu buldočků. A najednou šok!!! Začali se mu po těle objevovat boule, jednu, druhá,pátá… Nyní jich má nějakých 12 a objevují se další!!!

Začala jsem shánět veterináře, který by nám řekl, co to je. Moje doktorka má bohužel dovolenou a je mimo město. Doktor Tuma byl zděšen, prý tohle ještě neviděl. Vůbec neví, co by to mohlo být, krom toho nejhoršího… Nechal udělat rozbor krve a moči. V krvi má abnormálně vysoký počet leukocytů, což prý značí buďto na velký zánět v těle, na ATB zatím nereaguje, na léky proti alergii taky ne, a nebo je to, čeho se asi bojíme všichni… rakovina… V moči má zvýšené bílkoviny. Další postup? Dobrat ATB a v pondělí jdeme k naší doktorce poradit se, co bude dál. V noci špatně spí, nemůže se uvelebit, pořád si jenom lehá, vstává, z gauče, na gauč. Jako by ho to ležení bolelo, nebo co. Všechno se mi zhroutilo, všechny naděje se mi rozplývají v nenávratnu. Mám ho sice chvilku, ale od prvního dne ho miluju, od prvního dne vím, že bych ho nedala, že bych za něj snad i dýchala. Hlavou se mi honí hororové scénáře a já už jenom brečím a bojím se, že za chvilku neuslyším to jeho krásný chrochtání, chrápaní, že mě už nebude okusovat a já budu bez modřin, že už nikdy nevezmu do dlaní tu jeho překrásnou hlavu… Že mu už nikdy nedám pusinku na ten jeho sladkej rtíček… Pořád si říká, sakra, proč on?

Teď, když začal být šťastný, kdy místo ploužení začal běhat, řádit, radost z něj úplně září, a ty jeho čertovský plamínky v očíčkách, kdy vymýšlí, co by mi provedl. Co když vyhasnou???






















































Občianske združenie FRBUL * Powered by Panavis & QC | ©2018
FRBUL - francúzsky buldoček - francouzský buldoček - french bulldog